Akce Marcela Podzemná/Viera Sobková
Slavnostní zahájení výstavy oceněných výtvarnic prvního ročníku Ceny Rudolfa Schlattauera 2008.
| Typ akce | Výstava |
| Termín konání |
Akce proběhne v následujících termínech:
|
| Místo konání |
Galerie Sýpka |
| Organizátor akce | Galerie Sýpka |
Trienále Valmez 2010 je v plném proudu a výtvarníci mohou usilovat o letošní Cenu Rudolfa Schlattauera. Jako první akce spojená s Trienálem nás čeká výstava držitelek této ceny z roku 2008 a to Marcely Podzemné a Viery Sobkové.
Srdečně vás proto zveme na zahájení jejich výstavy v Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí ve středu 5. května 2010 v 18 hodin. Blíže nám tvorbu obou autorek představí při vernisáži PhDr. Alena Podzemná a čeká nás i zasněný písňový koktejl hudebníka Radka Koutného.
Marcela Podzemná - „OCHOČENÁ PŘÍRODA“
V díle Marcely Podzemné se zabydluje stále častěji hledání odpovědí na kardinální otázky související s postavením člověka ve světě, v přírodě, v krajině, tedy v prostoru, který od nepaměti osidluje, přetváří a kultivuje, současně však je jím sám formován a utvářen jako jeho nedílná součást. Člověk je na jedné straně součástí přírody, na druhé straně však také členem lidské společnosti jejíž normy přijímá a podle nichž žije. Struktura složitých vztahů člověka a prostředí je dána tím, že si člověk sám sebe uvědomuje, že jedná racionálně a účelově. Prostředí si nejen přizpůsobuje, ale především do prostředí vědomě zasahuje a adaptuje pro sebe, aby v něm mohl žít. Svět přírody není pro člověka ničím nahraditelný nebo zastupitelný, stejně jako jeho rozdílnost od světa civilizace. Tento rozdíl je pro člověka nesmírně důležitý, umožňuje mu srovnání a tím i pocit vlastní lidské autonomnosti a určité jinakosti přírody. Ve svém psychosociálním zázemí prožívá tuto dvojakost, tento protiklad, který je nezbytný pro rozvoj celého jeho života. Marcela Podzemná to všechno ví a prostřednictvím svých obrazů nám naléhavě připomíná naši vlastní zodpovědnost ve vztahu k přírodě a krajině. Její výtvarné výzvy souznějí se slovy Jaroslava Anděla z eseje „Krajina jako starost“ - „ Jestliže krajinu pochopíme jako existenciální dimenzi naší tělesnosti a naopak naše tělo jako součást většího přírodního celku, pochopíme, že devastace krajiny je naší sebedestrukcí, fyzickou i duchovní. Uvědomíme si, že když mrzačíme krajinu, mrzačíme sami sebe a že starost o krajinu je naše starost.“ Obrazy Marcely Podzemné v sobě nenesou romantickou a lyrickou narativnost, ale ve své grafické znakovosti podtržené staticky ukotvenými spreji přes šablonu a jejich skladebným, někdy dynamicky rozpohybovaným uspořádáním doslova pulzují svým výrazem a obsahovými apely. I přesto jsou svou specifickou výtvarnou řečí jímavé. Místo, ve kterém se odehrává poměřování člověka a krajiny je záměrně zúženo na velmi intimní prostor zahrad a zahrádek. Malířka si přisvojila výraz - ochočená příroda a tuto domestikaci vztáhla také na luhy, lesy a pastviny. Geometrizované plochy jsou doplňovány expresivnějšími pasážemi, jimž neschází ironizující a humorná nadsázka, v nichž se sice neobjevuje člověk, ale je tam přítomen právě svými zásahy do krajiny. Motivy zvířat, ptáků, zeleniny, plotů, domů, rostlin a hub zastupují hlavní hrdiny obrazů, které jsou zaplněny jakoby surreálnými sítinami vyvěrajícími z podhoubí pohádek a bajek. Dílu Marcely Podzemné nechybí ani jistý druh ambivalence, jenž vyvěrá z její lidské, vzdělanostní a umělecké podstaty. Dokáže spojovat věci velmi obyčejné, situace banální s oním tajemným toužebným a vysnívaným, co v každém člověku rezonuje a co jej také přesahuje. Rafinovanou dvojakostí koření svůj vzácný objekt - sarkofág - až v pompézní nádheře srovnatelný s pradávnými egyptskými schránami, vytvořený s neobyčejným citem z obyčejných krabiček od cigaret. Do svých alejí „ architektonicky chudých“ unifikovaných řadových domků vkládá barokní kašnu a svou dívčinku, rádo by se řeklo zdejší domácí husopasku, nechá popásat pod palmami lva. Její hlávky zelí berou na sebe podobu květů růží. Jde o umění podmíněné vnitřním zaujetím svého tvůrce, který z hloubky prožitku a promýšlení vydává jedinečný, celistvý a opravdový výtvarný projev.
Curriculum vitae:
narozena 17.8.1977 ve Vsetíně
žije a pracuje v Praze
absolventka VŠUP Praha – ateliér malby – prof. Pavel Nešleha
Samostatné výstavy (výběr):
2010 "Špatný zahradník" - Galerie vsetínského zámku - Vsetín
2008 "Agitka" – Galerie Litera - Praha
2005 "Remady" – Galerie Rozehnal – Praha (s Alešem Fulínem)
2003 "Tváře" – zámek Kinských – Valašské Meziříčí
2002 "Přijď ke mně" - diplomová práce – Galerie NoD Roxy - Praha
Společné výstavy (výběr):
2008 "Bienále Valmez 2008" – Galerie Sýpka – Valašské Meziříčí
2007 "Hrubý domácí produkt" – Galerie hlavního města Prahy
2004 "Czech – Nippon U35" – Red Brick Warehouse, Yokohama
2003 "Passion" – Kunstsammelungen des Bistums – Regensburg
2000 "Portrét roku 2000" – Klatovy – galerie U bíleho jednorožce
1998 "Zelená" – AVU Praha
Viera Sobková - „ M O J E“
Vztahování se k vlastní tělesnosti, jež se stává prostředkem zkoumání sebe sama a probádávání nejbližšího i vzdálenějšího okolí, stojí v záhlaví tvorby Viery Sobkové. Také mnohost široce zaznamenávaných pocitů a podnětů, které se prostřednictvím bohaté palety materiálů, ve které nechybí kov, dřevo sklo, beton, sádra a přírodniny, projeví nejen v dokončeném díle samotném, ale také v jeho počátečním myšlenkovém konceptuálním rozvrhu a procesu jeho samotného vznikání, svědčí o vyhraněném zájmu autorky, jež sleduje proměny života a vydává o nich svědectví.
Mnohá témata vyrůstají z podhoubí vlastního domova, spolunažívání rodiny a uplynulého dětství. V její tvorbě znovu ožívají hračky a hry s nimi, dětské rituály pohřbívání zemřelých zvířátek, aby se dotykem a prolnutím s uměleckou vůlí, na pozadí časového proudění, proměnily ve stálé a trvající symboly a znaky života a zanikání. Stejná touha po stálosti a ukotvení vedla Vieru Sobkovou k vytvoření plastik rodičů, jejichž vymodelovanou tělesnost provždy zaklela do monumentu reliéfního hutně zpracovaného skla.
Zvláštní uměleckou konfrontaci si ověřila na projektech „Hore nohami“, „Sexualita kruhu“, „Už pro ten pocit“ „Tělo – geometrie“, i na jiných.
V prostoru, který si sama určila a materiálově vymezila se stalo stěžejním její vlastní tělo, někdy detail, jindy dokonce i absence těla. Měkkou a jasnou tkáň svého těla vkloubila v jakési výstižné a geometrizované poloze do přesně zpracovaného, skoro minimalistického modulu ze dřeva. Jindy se nechává ovíjet hadem hroznýšem a zanechává po těchto akcích fotografie – jediná svědectví zvláštní odrůdy tohoto tělového umění.
Vedena minimalistickou inspirací vytváří Viera Sobková mozaiky sestavené z ulit drobných mořských šneků. Různým natáčením a proměnami pozic strukturuje v tomto triptychu barevně hybné reliéfy přírodnin. Stejnou inspirací je zasažena drúza šedesáti cihel s otisky plyšových hraček a reliéf z drobných, v ústech modelovaných sošek ze žvýkací gumy.
Vzpomínky na dětství rezonují v objektech - bedýnkách, do nichž se podařilo umístit včelí vosk, seno a koňské chlupy. K tomu, abychom zaslechli sladkou ozvěnu mládí musíme vnořit hlavu do tohoto vymezeného prostředí a použít jiný než zrakový vjem. Zcela specifické vůně, jistě alespoň na okamžik, zastaví čas a odhalí v dálce postavy našich babiček, dědečků, strýců a tetiček, zšeřelá nitra prázdninových stodol a stájí, protkávaná slunečními paprsky i s jejich vlhkým teplem a zvláštní zvířecí hlučností. A podaří- li se komukoliv z nás vybavit si atmosféru těch dávných šťastných chvil, pak se tvořivost Viery Sobkové nemíjí účinkem.
PhDr. Alena Podzemná
Curriculum vitae:
narozena 4. 11. 1982 v Kežmarku
žije a pracuje ve Vsetíně a Valašském Meziříčí
absolventka FaVU VUT Brno – ateliér sochařství II. – prof. Jan Ambrůz
Společné výstavy:
2008 „Bienále Valmez 2008“ – Galerie Sýpka – Valašské Meziříčí
2008 „13 x FaVU“ – Výstavní síň Synygoga – Hranice na Moravě
2007 „Chráněná území S.K.L.O.“ – Zámecká galerie – Vsetín
2005 „Blízká setkání“ – Mezinárodní studentský sochařský workshop – Bratislava
2004 „plomaRAUT“ – Zámek Čejkovice - Čejkovice
2004 „plomaART“ – Dům umění – Opava
2002 „Tři země v jednom kině“ – kino Vidče - Vidče
2002 „Glas, schilderijen, schulpturen“ – městská radnice Bussum - Holandsko
2001 „Sklo, malba, kresba, plastika“ – zámek Kinských – Valašské Meziříčí
Výstava vznikla za podpory Ministerstva kultury a Zlínského kraje.
Další aktuální akce organizátora
- Akademický malíř Josef Hapka (1912–1987)
Výstava / 2.2.–31.8. 2012
Upozornění: za případné přesuny termínů a další změny u zobrazených akcí neodpovídáme. Děkujeme za pochopení.
